Čechové pak, všedše do té země, hubili sú jí a kazili města její, nic v ní nepozuostavivše a kořisti s sebú pobravše. A mezi jinú věcí u jedné báby nalezli sú syna Vlastislavova, vévody lučského, i přinesli ho k knížeti svému Neklanovi, kterýžto nad dítětem slitovav se, jeho zahubiti nechtěl, ale město jménem Dračov [na rovni]text doplněný editorem[44]doplněno podle PulkR 8ra postaviv, na břehu té vody, ješto slove Ohře, podlé vsi řečené Postoloprty, tu, kdež nyní jest klášter svaté Máří. To jisté dítě jednomu jménem Durynkovi, ješto jest s Srb rodem byl, chovati a zpravovati poručil jest. Tehdy ten jistý Durynk za otce jeho Vlastislava zdraví choval jeho. Potom pak Durynk ten jistý domnívaje se, že by na tom vévodě Neklanovi vděčnú službu učinil, to dítě sobě poručené vedl na tu vodu Ohři, jenž toho času byla zamrzla a čistým ledem se popala. A když k místu své vóli podobnému přijide, řekl jest dítěti takto: „Paniče, patři pod tento led, kterak pod ním rybiček mnoho jest.“ Dítě, když se sklonilo a patřiti počalo, sekyrú, kterúž pod pláštěm tajně nosil, jeho zabil, a hlavu jeho doluov srúbiv, v čistú rúchu obinuv, donesl jí k knížeti svému a řka jemu: „Tebe samého i tvé také bezpečny chtě učiniti, aby dítě mně poručené, k letóm nepřijda a na otcovu smrt zpomena, snad nemstilo se, teď hlavu jeho před tebe přinesl sem, odplaty za to žádaje.“ Kníže pak Neklan, s svými pány za stolem sedě toho času, když tak hrozný účinek uslyšel a hlavu syna Vlastislavova opatřil, lekl se velmi. A tak s pány toho jistého Durynka na smrt jest odsúdil a mluvil k němu takto: „Pro ten skutek tvuoj tak nešlechetný toto tobě buď za odplatu. Nebo sobě z veliké skály slom hlavu doluov